Vzhůru na sever...

...aneb konec zevlení a odpočinku :-)
Od posledního příspěvku uplynulo hodně vody a projeli jsme poměrně velkou část ostrova.  Po naší zastávce a jedné noci v luxusním resortu někde na východním pobřeží Bali přišel čas vrátit se nohama na zem a pokračovat dál na sever.

Hned dopoledne jsme stihli navštívít tradiční Balijskou vesnici s (dle jejich slov) několika sty původními obyvateli a tradičními zvyky. No, když pojedete kolem, tak se tu stavte, u vstupu zaplaťte povinnědobrovolný příspěvek, zapiště se do knihy a vesnici si projděte. Z vyprávění průvodce lze pochytit i hodně zajímavých zvyků původních obyvatel - např. to, že v jejich kalendáři je 15.červen 1935, kdo co ve vesnici dělá, kdo s kým to může dělat a za jakých podmínek. Taky kdo s kým se mohou brát a proč a jak se chlapi mlátěj do krve s kaktusama připevněnýma na předloktí. Tyhle fakta je fajn si vyslechnout, ale pravou atmosféru balijské vesnice s vřelými lidmi z Bali najdete kdekoli jinde v kopcích, mimo dopad turistického ruchu. Tam vás narozdíl od "tradiční bali-vesnice" nezatáhnou do svýho přibytku a nezkouší vám narvat předražené věci domácí výroby. To si v dalších dnech ověřujeme na vlastní kůži a určitě to o současné i minulé podobě ostrova vypovídá něco víc.

Bali narozdíl od cestovatelských zastávek předtím táhnu hodně zpaměti, takže se dnes ještě stíháme vykoupat, vyslunit a najíst na jedné zašité, špatně přístupné a supertajné pláži a posunout se večer do Mekky potapěčů na severovýchodním pobřeží Bali, do Tulambenu. Kousek od pobřeží tady leží potopená válečná loď US Army Liberty a přestože je to určitě větší zážitek pro freedivery, rozhodně stojí za to těch pár desítek metrů od břehu uplavat i kvůli šnorchlingu...Podívat se na ten kolos, na spadené válečné letadýlko, které je  už dost ohlodáno zubem času a a stovky a stovky všlijakých, barevných velkých i malých ryb, které v klídku plavou na dosah...Je to jak na fotkách z katalogu..jak někde z Bali nebo tak ;-)

Ubytko na severu je všeobecně o něco málo dražší než v Kutě, ale daří se nám ubytovat v jedné dírce za přijatelnou cenu. No přežít se to dá, ale s luxusem resortu z včerejší noci to raději ani nezkoušíme srovnávat :-) Ráno vyrážíme na mototrip do kopců a proplítáme se vesničkami, čimdál výš a dál od potápěčských resortů. Výhledy jsou panoramatické, i když krajina je neskutěčně vyprahlá a všude kde pamatuju řeky a potoky přetékající místy přes silnici, všude sucho a prázdno. Je před obdobím děšťů a co jsem slyšel, to minulé se jim taky moc nevydařilo. Jedna zastávka na cestě ale dnes ční nad všechny, a to když se  zastavujeme v česko-balijské ZOO, kde si na nás Čech, zakladatel, majitel a na pohled trochu Robinson udělá chvíli a můžeme vidět některé druhy zvířat, které již byly považovány za vyhynulé nebo které nikdy dřív nebyly odchovány v zajetí. Je fajn vidět, že  náš krajan tu dělá kus dobré a záslužné práce, což v místních podmínkách je asi dost těžké :-) Stránky nadace: http://www.mimpiindonesia.org/projekty.php

Dokončujeme okruh na motorce a po návratu do Tulambenu náhodou na ulici potkávám dalšího Čecha, který tu sice tolik záslužné práce nedělá, ale zato si tady zařídil život jako v ráji a spokojenost z něj jen čiší na všechny strany :-) Mrkli jsme do jeho nového resortu, přijali vřelé přivítání a pohoštění od jeho místní manželky a navečer byl čas posunout se dál po pobřeží.

U nás jsme zvyklí, že v podstatě v každé řiťce se najde nějaký slušný penzionek, kde se dá složit hlava, tady je to ale trochu jinak. Kde není nějaká turistická atrakce nebo centrum, tam se ani nenajíte, protože místní z vesniček kolem pobřeží v hospodách nejí a v hotelech nespí a nikdo jiný tady taky nemá moc důvod zastavit. Nic tu prostě není :-) Takže jsme nucení přespat v prvním větším městě na severu, s neplánovanou večerní zajížďkou cca 20km (což bude v ranním provozu asi hodina :)). Má to ale svá pozitiva, a to že se nechávám ukecat ostatníma, kteří se nechali ukecat místníma a ráno v 6 (!!) se jede na delfíny. Bohužel po třech hodinách upocenýho komárových spánku nejsem v úplné náladě na poslech dvou hodin klepání naftového motoru metr za hlavou a houpání se na vlnách. Těší mě tedy snad jen to, že po předchozím ujištění ukecáváču na břehu jsem si vydobil příslib "doplhins for sure, no see no pay!". Můj výhled na ušetřených pár desítek Kč za osobu a vyslovení pečlivě načasované a připravené věty "Ja vám to říkal!" hatí, když po hodince a něco jeden z džukungářů konečně najde tu vyčůranou polorybu a svolává ostatní :-)) No ok, nakonec to nebylo špatný, delfínů se vyrojili desítky a ochotně jak modelky pózovali a pluli dlouho dlouho spolu se všemi loďkami. Nálada se s přibývající ranní hodinou a blížící se snídaní (na hotelu, ne delfíni) zvedá a máme zážitek opravdu netradični :-) Nakonec si i kdosi všiml (dřív než já), že mám narozky a až do oběda jsem se podělal ani né 3krát (jo, to se táhne už z Kuty). Takže to vypadá na další super den! B-)