čtvrtek 24. října 2013

Bali all inclusive

Poslední den v Jakartě jsme opravdu chtěli vymyslet ještě něco zajímavého,  vždyť let byl až v 6 večer. Ale po zážitku předchozího dne a s brutální únavou, která padla na všechny - to se prostě nedalo. Vyčekovali jsme se a po dost koprovatém* procházení uličkami kolem hotelu jsme vzali taxíka do nákupáku na kafe, buchtičky a nákupy - po vzoru amerických turistů :-)) Už příjezd do shopping centra nás docela probral, protože po minutce dvou po vystoupení z dročky Ondra zjišťuje, že nemá svůj nerozbitný, voděodolným pouzdrem a další černou magií chráněný bílý ajfon. Následný sprint ke káždému modrému taxíku v okolí nám ten tlak trochu zvýšil, ale náš taxikář mezitím objel obchoďák a vrátil telefon děvčatům. No, výpadá to na happyend, buchtička nikomu nezaskočila a kafe chutnalo evropsky, takže včetně letu na Bali byl dnešek docela odpočinkový až bezzážitkový. Což je v Indonésii někdy docela potřeba - aby se aspoň den nic neposralo :-)

Ten rozdíl mezi Bangkokem, kde na každém rohu a každé zastávce MHD jsou zaměstnanci, jejichž job je ukazovat směr turistům - jakože máte jít TADY NA TY SCHODY, které jsou 3 metry od vás, a letištěm na Bali (a už i domestic terminálem v Jakartě) - to je opravdu propastný rozdíl. Značení nehledejte víceméně žádné nebo pořádně zmatené. Šlo se trochu po paměti, trochu na náhodu a nakonec rezignujeme a bereme letištní taxi. Let byl už tak zpožďenej a v 10 večer jsme chtěli už pařit v Kutě a ne  teprv hledat bydlení. Ubytko proběhlo hladce a jsem rád, že ostatní účastníci zájezdu jsou dost nadšení. Vyrážíme obhlídnout okolí a projít uličky. Beztak se člověk moc nenachodí, když na 3 metrech čtverečních (bez nadsázky) sežene kurvu, marry jane, houbičky (jsou zde legální narozdíl od trávy) šuldovou kurvu a nějáký ten alkohol. Jo, tohle je proslulá Legian street, kterou neopomene zmínit snad žádný turistický průvodce do kapsy :-)

Ráno půjčujeme motorky, aby byl komfort maximální a obrážíme okolí, hodně jíme, taky se hodně válíme u bazénu, pak taky docela jíme a mezitím popíjíme a jíme... Tomu se asi nevyhne žádný nově příchozí na Bali, zvlášť když téhle pohodičce předcházel městský ruch Bangkoku a návštěva smetiště Indonésie, Jakarta.

Další den už konečně vstáváme před 10. a vyrážíme (po jídle!) na první motovýlet na západní pobřeží od Kuty. Necelou hodinu jízdy (což u nás znamená cca 70-80km, tady spíš 25) vzdálený chrám Tanah Lot určitě stojí za návštěvu a je jedno v jakou hodinu - vždy tu bude turistická hlava na hlavě. Asi hodinku blbneme s focením a vyrážíme do nedaleké vesnice, kde se před nějakým tím měsícem zapomněl náš spolukrajan. Zjišťujeme, že vlny jsou super, že krom surfu ještě chodí ráno běhat a to je vlastně vše. Tváříme se, že mu to děsně přejeme a vůbec mu to nezávidíme - tímto pozdravy Šťepovi a jeho mamince:-))

Po návratu do Kuty si lehám k bazénu se zimnicí a křečema k párhodinovému spánku, Onďour s Peťkou se vydávájí na motorce na pláž nafotit západ slunce a vykoupat se a za hoďku se vracejí bez motorky a bez ajfonu číslo 2. Bilance je teda docela neuspokojivá, 2:0 pro Bali. Aspoň už víme, že nové klíče od motorky se dají vyrobit na místě a cca během 5ti minut a příjde vás to na 3 kila na naše :-)) V Kutě jsme zatuhli klasicky o neco déle, než bylo v plánu, takže další den se shodujeme, že je na čase v podvečer pokročit a vydat se na sever na skutr trip. Ostatní tráví den před odjezdem jídlem a bazénem, ja ho trávím trávením a křečema. Teplota posrážená pilulema a jedem. Ještě zastávka na neskutečné žranici na hodně stylovém místě. Ostatním u stolů zpívá a hraje živá kapela, já aspoň vyplňuji čas při čekání na jídlo hekáním v křečích - no co, zpěv mi nikdy nešel...Po humrovi, olihních, sepiích, rybce s rýži a bramborem atd. (ajo, ja měl tři lžičky rýže a kolu) vyrážíme na severovýchod po pobřeží. Po cca hodince a půl cesty, jež byla překvapivě hladká, se rozhodujeme se dnes trochu rozmazlit a berem si to nejluxusnější ubytování, které za tenhle trip asi najdeme. Zítra nás čeká náročný den, takže ostatní 25 bazénů, ja 12 záchodů a spát. Sorry, za fekálně laděný příspěvek, ale už mě to dost SERE :-)

*KOPR - Kurevský Odpor k PRáci ;-)
** Ten, kdo by měl o návštěvu Bali zájem a chce zažít i něco trochu individuálnějšího něž popíjet v Kutě, umím vám doporučit osobu (Šumperk), která se na Bali (a celkově v Indonésii) vyzná, ví přesně která páčka a za kolik, naplánuje vám pobyt na míru a rozhodně vás to výjde míň, než když se sem vydáte poprvé na vlastní pěst :-)

neděle 20. října 2013

„Helou mistér!"

Sotva letadlo doskákalo po runwayi a vylezli jsme z letištní haly, praštil nás do xichtu (kromě neskutečného dusnovedra a málem i několika odmítnutých drožkařů) ten šrumec, který umí nabídnout asi jen Indonésie. Pořádné letenky nejsou, takže odlet z Jakarty odsouváme až na pozítří a já jsem vlastně docela rád - už v letadle mi došlo, že tohle musím vidět znovu, víc a líp...
Když po Asii cestujete ve čtyřech, bus po finanční stránce v podstatě ztrácí smysl, pokud se nejedná o nějakou polorozpadlou raritu, kterou jakože jó chcete okusit. Bereme tedy taxi (v Jakartě jedině modrý, ale v Bangkoku zas zásadně růžový ;) ) a uháníme směrem k centru Jakarty. Už při vjezdu na motorway (asi obdoba rychlostní silnice) nestačíme žasnout a rozpomínam se, proč jsem se vlastně chtěl vrátit. Na silnici jsou nakreslené 2-3 pruhy, což každý řidič bere jako jasné znamení, že se jezdí ve 4-5ti proudech podle možnosti (čti: jestli jsou ty ostatní auta vedle autobus nebo ne). Často někdo z nás zasyčí nebo si oddychne, když vidí, jak těsně míjíme některá ostatní vozidla, přitom řidič nehne ani brvou - asi proto, že na hejbání brvou kolem nás fakt není misto. No, do centra jedeme necelou hodinu, cca 40km a míříme do jedné z baťůžkářských oblastí. S těžkým srdcem se loučíme s 280ti korunama za tágo a Jakarto, tady nás máš! 

V hotelu je nesnesitelné vedro a je ještě brzo, takže vyrážíme ven a procházíme zapadlýma uličkama skoroslamů, pak stačí projit krátkou spojovačkou a ocitneme se pod moderními výškovými budovami plnými obchodních center, mekáče, pizza hutu a podobně. Kontrast, který nabízí Jakarta je zkrátka ohromující.  Měníme prachy, stáváme se milionáři a pomalu se rozkoukáváme...

Sedáme do živého a i na asijské (natož české) poměry hodně punkového warungu (další den zjišťujeme, že přes den tu není pouliční restaurace, ale parkoviště J) a dáváme si zatím nejlepší jídlo za dobu naší cesty – smažená a výborně ochucená rýže smíchaná se zeleninou, kuřecím a pár dalšími věcmi. U nás by se tomu říkalo rizoto, ale rozdíl mezi tímto a tomu, čemu se u nás říká rizoto, je asi jako mezi tříkolkou a vodopádem.

Pak ještě pár pivek v baru, procházka po okolí a chystáme se spát – opravdu jen chystáme, protože jak následně zjišťujeme, v pokoji máme obrovské množství agresivních a útočných (no? Čeho? Jste napnutí? J) komárů! Tihle ale štípou tak, že se nám tvoří perfektní asi 5ti centimetrová kola a to naprosto všude. V kombinaci se 40ti stupni v pokoji a hodinovými modlitbami, které zní ve 4 ráno celým městem (to je však samo o sobě silný zážitek) máme o probdělou noc postaráno. Usínáme asi kolem 5.-6. ráno a v 9 budíček, čeká nás náročný den. 

Jak jsem už zmínil, Jakarta v sobě mísí neuvěřitelné kontrasty, které se někdy téměř prolínají. Málokde uvidíte slumy (teď mám na mysli ty opravdové) tak blízko apartním kavarnám a výškovým budovám. Tolik luxusu tak blízko chudobě…Vždyť i při stání v zácpě v taxi se mezi nahuštěnými auty motají snad 5ti-letá děcka, ťukají na okna a žebrají o peníze. Jinde se pouliční prodavači při každé červené na semaforu vrhnou mezi auta a snaží se Vám prodat nesmysl, který nepotřebujete.

Za jeden den poznáváme Jakartu z obou stran a po návštěvě slumů a starého přístavu jsme mrkli i do hypermoderního obchoďáku o rozloze pár fotbalových stadionů a čtyřech patrech. Taky jsme se perfektně najedli, nakoupili si, ale o tom už dnes víc psát ani nechci. 

Největší dojem zkrátka stále zanechávají ty radostné a přátelské tváře bezprostředních děcek, které žijí pod hranicí naprosté chudoby. Stále mi v uších zní jejich „helou mistér“, „fotou“ a „hau ar ju“ jakožto jediné anglické věty, které se kdy naučili a naučí. Místní obyvatelé ještě stále vzhlíží k bílým opicím jako k něčemu víc. Často uhnou pohledem nebo se tváří, jako by tam nebyli. Ale stačí je oslovit, pozdravit a okamžitě pookřejí a vykouzlí ten bezelstný usměv, který se dá ihned odlišit od slizkých úsměvů pouličních prodavačů, „helou mistér“! Tihle lidi nám tu nic neprodávají, nic moc kromě toho úsměvu vlastně totiž ani nemají…
Zítra ještě půl dne v Jakartě a šlapeme na zmizík J

sobota 19. října 2013

Bangkok pěškobus tour

První noc byla po náročné cestě hodně tuhá a sbíječky ani vlak na tom nemohly nic změnit. Navzdory předpovědi jsme vstali do krásného počasí a Bangkok konečně ukázal trochu přívětivější úsměv - to nám přichází vhod, protože máme v plánu dopravit se opět do východní části Bangkoku, China Townu a prochodit co půjde pěšky. Prodloužit hotelový pokoj za baťůžkářskou cenu z předchozího dne se nám nepodařilo, takze čekat a zkušeně a už bez trapné turistické mapy v ruce vyrážíme ze stanice Ramkhamhaeng do Phaya Thai. Přesedáme na městský bus, který jak se dozvídáme jezdí "docela často, ale ne uplně pravidelně a zastavuje asi tady-když máváš". Za 12thb na hlavu až k 92 let starému nádráží Hua Lamphong.

Pešky pokračujeme k chrámu XXXX, kde sedí Golden Budha, 700 kilová socha ze zlata. Je to povinná turistická atrakce v Bangkoku, takže to, že jsme jen chodicí peněženky na nás dýchá doslova na každém rohu. Vstup je navíc pouze v dlouhých kalhotách a se zahalenými rameny, což je v 35ti stupních a dokonalém dusnu parádní kratochvíle. Motlitbu a následné odhození finančního obnosu do kasičky vynecháváme a pokračujeme k Old China Town gate, původní brána do činské čtvti. Pečlivě nasloucháme radám místního číňana, abychom do čtvrti raději ani nevstupovali, natož tam trávili noc a radši si hned vzali tuktuka (samozřejmě v jeho režii a nejlepší možnou cenu) směrem zpět do centra Bangkoku a domluvili si tam hotel. Díky, no my už půjdeme...

Odbočujeme směrem k řece Chao Phraya a zahýbame do uličky, která nemá název a z ní do uličky která nemá název ani světlo a čerstvý vzduch. Tady, přesně tohle je to místo, kde se konečně dobře najíme :-) Pečené kuřecí stehno s RÝŽOU (tímto zdravím Láďu H. :-)) za 35Thb a pochybně zabalená voda, sezení na plastových štokrlatech a pod nohama vychrtlá a nepříjemně přítulná kočka bez ocasu - jo, Bangkok, konečně!

 















Perfektně najezeni se vracíme na Yaowarat Road a pokračujeme podél řeky. Zde začíná jedno  z nejrušnějších a nejšílenějších tržišť v Bangkoku, takže je čas vstoupit do světa, kde si na metru čtverečním můžete koupit knížku, štíra na špejli, nakrájené ovoce v sáčku, botu nebo kuřecí. Proudy lidí v uzoučké uličce tečou pomalu, ale plynule - včetně projiždějícíh motorek. Ochutnáváme nakrájené ovoce, párečky na špejli (10Thb), zahazujeme zbytek párečků na špejli a hledáme tuktuka. Náš další cíl je chrám Wat Arun, který je až za řekou. Výstup na vrchol chrámu je pro silné nohy a žaludky, ale rozhodně stojí za to. Z vrchu je vidět přes řeku nádherné panorama centra Bangkoku. Doost začíná chcát, takže taxi a zpět do centra.
 

Předpověď počasí na další dny na většině míst v Thajsku, které jsme chtěli navštívít, se značne komplikuje a zároveň letenky z Thajska kamkoli na další dny mizí jako na běžícím páse. Odpoledne tedy sedáme do kavárny a bohužel další hodiny trávíme zkoušením mnoha a mnoha kombinací letů a leteckých společnosti, abychom se dostali do Singapuru, Jakarty nebo přímo na Bali za aspoň trochu normální cenu. No, cena je tak na hraně, ale máme let na zítra do Jakarty. Na Phetchaburi Road (rušná ulice směrem na Phaya Thai) a zjišťujeme, že přes prvotní dojem to byla perfektní volba - ulice je doslova olemovaná stovkami pouličních krámků s jídlem. Ubytováváme se tedy na hotelu Airport Citylink guesthouse, což je úzká nudle, zato hodně vysoká. To, že máme pokoj v prvním patře, záchod a koupelnu ve druhém patře a druhý pokoj ve 4. patře nás tedy (ne)překvapuje. Co patro, to pokoj - uprostřed hajzl, aby to všichni měli stejně daleko - got it? :)

Po bouřce vyrážíme na zmíněnou Phetchaburi Rd. a cestou ochutnáváme vše, co lahodí našemu oku. Většinu věcí lze ochutnat v malém množství, takže doporučuji nemít velké oči a vyzkoušet méně, ale od všeho. Pouliční gastroporno jak má být. Názvy v thajštině, ceny lidovkové a chutě perfektní. Tak poznáte, že jste na správném místě. Nakonec v pořádné bouřce ještě zvládáme polívkojídlo, které nám anglicky nikdo nezvládá popsat, ale má v sobě vše :-)

 Na pokoji vládne spokojená nálada, dojídáme a dopíjíme se chuťovkami z všudypřítomného 7eleven a uleháme brzy - ráno nás čeká cesta na letiště.
Vše klape, takže teď sedíme v málé mrše letadle a s doporučením "kvůli počasí nevstávejte ze svých sedadel a nechte si zapnuté pásy" míříme do Jakarty. Jestli ještě dnes odletíme na Bali nebo zůstaneme pár dní v tomhle smetišti Indonésie, to bude otázka letenek, náhody a nálady :-)

PS: na videa jsem zatim nemel zarizeni, ale uz se na tom maka a bude lip :))

pátek 18. října 2013

Bangkok s otevřenou náručí

Na let s ruskym Aeroflotem si radsi ani nebudu stezovat - na to jsem si to cestovani az moc vysnil. Takze jen reknu, ze po 17ti hodinach cestovani (jehoz nejprijemnejsi cast byla ranni Regiojet  Zabreh - Praha :-)) jsme pristali v Bangkoku. Pracovni a oslavne povinnosti pred odletem nam bohuzel nikomu nedovolily si nasprtat vsechny mozne materialy o tomto silenem meste, takze se do mesta (hanba nam) dostavame jako naprosto neznali.


Na letisti kupujeme datove SIMky pro nase chytre pléšky za supervyhodnou "best-price-only-for-ju-ma-frend" (299Thb za 1GB dat), menime par dolaru za letistni zidackej kurz a v pohode se vlakem CityLink (cca 40Thb) dostavame do stanice Makkasan. Behem jizdy jsme dali dohromady poznatky o meste, mistech, ktera musime videt a s nezbytnou vyfasovanou mapou v ruce jsme zacali planovat nasledujici dny. Hořké to bylo zjisteni, ze venku je neprostupny slejvak a predpoved na nasledujici dny pro Bangkok a cele pobrezi Thajska se nese v podobnem duchu. Nasledna podivana na zatopenou krizovatku nam to trochu vynahradila a pripomnela nam, ze jsme v Asii a je potreba si zvykat :-)



Kupodivu diky vychytane mestske doprave v Bangkoku se dostavame suchou nohou o nekolik km dale do obriho nakupniho strediska Siam Paragon, kde je jeden z vyhlasenych Food Courtu v Bangkoku. Zkratka tu sezenete na jidlo v podstate cokoli v okruhu nekolika desitek metru, neni se potreba bat o vnitrnosti (na taliri ani v tele), ale najite se za cca 2-3x vice penez nez na ulici. Na poulici gastroporno vsak dojde pozdeji, takze bereme za vdek trochou toho a onoho (fakt nevim nazvy a nase prvni volba jidla nedopadla vubec stastne :-) a kvuli rostouci unave po ceste se poustime do hledani bydleni. Booking doporucuje mimojine hotel Nasa Vegas. Ten je hned u stanice CityLinku Ramkhamhaeng a patri k pomerne drahym hotelum - nam se vsak dari bookovat za 250Thb (140Kc) na noc na osobu (standardni cena cca 750-1000 kachli za noc) a dostava se nam na mistni pomery az nadmerneho luxusu, coz bohuzel tezce podryva moje pripravne reci k ostatnim ucastnikum zajezdu o krysich dirach, ve kterych budeme v Asii bydlet :-) Cesta byla narocna, takze odpoledni spanek prijde vhod a kdyz se probereme jeste navecer, vyrazime do ulic....

...coz se stalo a po odmitavem postoji k pohodlnemu, ale nudnemu taxi ("to neni ten jakoze hardkor vole rozumis") se chystame do China Town - stareho mesta ve vychodni casti. Vyrazime SkyTrainem v podstate od hotelu do stanice Phaya Thai. Jedna se o prestupni stanici temer vseho na vsechno a my se jako spravni turisti vydavame Tuktukem az k vyhlasene Khao San Road v China Townu. Do smlouvani se teprve musim dostat, takze cena tuktuku srazena z 300Thb (haha) na 120Thb me uspokojuje, prestoze vim, ze by mela byt spis jeste polovicni. Holt kdyz se na tu castku skladame 4, cloveka to tak nepali..
Na Khao San Road najdete perfektni chaos, ktery nejakym zazrakem funguje a nabidne nocni zivot, hromady jidla, piti, lidi, zabavy, hluku, nabidek sex-show s pingpongovym mickem a dalsi vymozenosti. Ty holky, ktere frndou hraji na trumpetu a o kterych se na kazdym blogu pise jsme ale bohuzel nepotkali :-))

"Nekontrolujeme obcanky" v nazvu baru :)
Pad Thai s kurecim a vajcem ze streetfoodu.



Po skvelem jidle a par drincich se vracime na hotel na porci poradneho odpocinku a zjistujeme, ze ti kluci se sbijeckou PRIMO pred okny hotelu pracuji na 3 smeny. Jedine stesti, ze kazdych 45 minut je aspon na chvili prehlusi projizdejici vlak... Welcome to Bangkok B-)

Originalni nazev mesta je: Krung Thep Maha Nakhon Amorn Rattanakosindra Mahindrayutthaya Mahadilokpop Noparattana Radchhani Burirom Udom Rachnivet Mahastan Amorn Pimarn Avatarn Satit Sakututtiya Vishnukarm Prasit (Vzkaz pro Jiriho C.: jestli se ten nazev do meho navratu naucis, mas u me dokoncerocni prisun piva zdarma :-))

PS: jestli chcete, abych psal mene obsahle, klidne mi v komentarich poslete jednoho bludišťáka...fakt je ten, že chci zápisky použít pro případnou příští cestu, kdyby vedla Bangkokem. Paměť na názvy, ceny nebo místa mi moc neslouží.. :-)