Bangkok pěškobus tour

První noc byla po náročné cestě hodně tuhá a sbíječky ani vlak na tom nemohly nic změnit. Navzdory předpovědi jsme vstali do krásného počasí a Bangkok konečně ukázal trochu přívětivější úsměv - to nám přichází vhod, protože máme v plánu dopravit se opět do východní části Bangkoku, China Townu a prochodit co půjde pěšky. Prodloužit hotelový pokoj za baťůžkářskou cenu z předchozího dne se nám nepodařilo, takze čekat a zkušeně a už bez trapné turistické mapy v ruce vyrážíme ze stanice Ramkhamhaeng do Phaya Thai. Přesedáme na městský bus, který jak se dozvídáme jezdí "docela často, ale ne uplně pravidelně a zastavuje asi tady-když máváš". Za 12thb na hlavu až k 92 let starému nádráží Hua Lamphong.

Pešky pokračujeme k chrámu XXXX, kde sedí Golden Budha, 700 kilová socha ze zlata. Je to povinná turistická atrakce v Bangkoku, takže to, že jsme jen chodicí peněženky na nás dýchá doslova na každém rohu. Vstup je navíc pouze v dlouhých kalhotách a se zahalenými rameny, což je v 35ti stupních a dokonalém dusnu parádní kratochvíle. Motlitbu a následné odhození finančního obnosu do kasičky vynecháváme a pokračujeme k Old China Town gate, původní brána do činské čtvti. Pečlivě nasloucháme radám místního číňana, abychom do čtvrti raději ani nevstupovali, natož tam trávili noc a radši si hned vzali tuktuka (samozřejmě v jeho režii a nejlepší možnou cenu) směrem zpět do centra Bangkoku a domluvili si tam hotel. Díky, no my už půjdeme...

Odbočujeme směrem k řece Chao Phraya a zahýbame do uličky, která nemá název a z ní do uličky která nemá název ani světlo a čerstvý vzduch. Tady, přesně tohle je to místo, kde se konečně dobře najíme :-) Pečené kuřecí stehno s RÝŽOU (tímto zdravím Láďu H. :-)) za 35Thb a pochybně zabalená voda, sezení na plastových štokrlatech a pod nohama vychrtlá a nepříjemně přítulná kočka bez ocasu - jo, Bangkok, konečně!

 

Perfektně najezeni se vracíme na Yaowarat Road a pokračujeme podél řeky. Zde začíná jedno  z nejrušnějších a nejšílenějších tržišť v Bangkoku, takže je čas vstoupit do světa, kde si na metru čtverečním můžete koupit knížku, štíra na špejli, nakrájené ovoce v sáčku, botu nebo kuřecí. Proudy lidí v uzoučké uličce tečou pomalu, ale plynule - včetně projiždějícíh motorek. Ochutnáváme nakrájené ovoce, párečky na špejli (10Thb), zahazujeme zbytek párečků na špejli a hledáme tuktuka. Náš další cíl je chrám Wat Arun, který je až za řekou. Výstup na vrchol chrámu je pro silné nohy a žaludky, ale rozhodně stojí za to. Z vrchu je vidět přes řeku nádherné panorama centra Bangkoku. Doost začíná chcát, takže taxi a zpět do centra.

 

Předpověď počasí na další dny na většině míst v Thajsku, které jsme chtěli navštívít, se značne komplikuje a zároveň letenky z Thajska kamkoli na další dny mizí jako na běžícím páse. Odpoledne tedy sedáme do kavárny a bohužel další hodiny trávíme zkoušením mnoha a mnoha kombinací letů a leteckých společnosti, abychom se dostali do Singapuru, Jakarty nebo přímo na Bali za aspoň trochu normální cenu. No, cena je tak na hraně, ale máme let na zítra do Jakarty. Na Phetchaburi Road (rušná ulice směrem na Phaya Thai) a zjišťujeme, že přes prvotní dojem to byla perfektní volba - ulice je doslova olemovaná stovkami pouličních krámků s jídlem. Ubytováváme se tedy na hotelu Airport Citylink guesthouse, což je úzká nudle, zato hodně vysoká. To, že máme pokoj v prvním patře, záchod a koupelnu ve druhém patře a druhý pokoj ve 4. patře nás tedy (ne)překvapuje. Co patro, to pokoj - uprostřed hajzl, aby to všichni měli stejně daleko - got it? :)

Po bouřce vyrážíme na zmíněnou Phetchaburi Rd. a cestou ochutnáváme vše, co lahodí našemu oku. Většinu věcí lze ochutnat v malém množství, takže doporučuji nemít velké oči a vyzkoušet méně, ale od všeho. Pouliční gastroporno jak má být. Názvy v thajštině, ceny lidovkové a chutě perfektní. Tak poznáte, že jste na správném místě. Nakonec v pořádné bouřce ještě zvládáme polívkojídlo, které nám anglicky nikdo nezvládá popsat, ale má v sobě vše :-)

 Na pokoji vládne spokojená nálada, dojídáme a dopíjíme se chuťovkami z všudypřítomného 7eleven a uleháme brzy - ráno nás čeká cesta na letiště.
Vše klape, takže teď sedíme v málé mrše letadle a s doporučením "kvůli počasí nevstávejte ze svých sedadel a nechte si zapnuté pásy" míříme do Jakarty. Jestli ještě dnes odletíme na Bali nebo zůstaneme pár dní v tomhle smetišti Indonésie, to bude otázka letenek, náhody a nálady :-)

PS: na videa jsem zatim nemel zarizeni, ale uz se na tom maka a bude lip :))