„Helou mistér!"

Sotva letadlo doskákalo po runwayi a vylezli jsme z letištní haly, praštil nás do xichtu (kromě neskutečného dusnovedra a málem i několika odmítnutých drožkařů) ten šrumec, který umí nabídnout asi jen Indonésie. Pořádné letenky nejsou, takže odlet z Jakarty odsouváme až na pozítří a já jsem vlastně docela rád - už v letadle mi došlo, že tohle musím vidět znovu, víc a líp...

Když po Asii cestujete ve čtyřech, bus po finanční stránce v podstatě ztrácí smysl, pokud se nejedná o nějakou polorozpadlou raritu, kterou jakože jó chcete okusit. Bereme tedy taxi (v Jakartě jedině modrý, ale v Bangkoku zas zásadně růžový ;) ) a uháníme směrem k centru Jakarty. Už při vjezdu na motorway (asi obdoba rychlostní silnice) nestačíme žasnout a rozpomínam se, proč jsem se vlastně chtěl vrátit. Na silnici jsou nakreslené 2-3 pruhy, což každý řidič bere jako jasné znamení, že se jezdí ve 4-5ti proudech podle možnosti (čti: jestli jsou ty ostatní auta vedle autobus nebo ne). Často někdo z nás zasyčí nebo si oddychne, když vidí, jak těsně míjíme některá ostatní vozidla, přitom řidič nehne ani brvou - asi proto, že na hejbání brvou kolem nás fakt není misto. No, do centra jedeme necelou hodinu, cca 40km a míříme do jedné z baťůžkářských oblastí. S těžkým srdcem se loučíme s 280ti korunama za tágo a Jakarto, tady nás máš! 

V hotelu je nesnesitelné vedro a je ještě brzo, takže vyrážíme ven a procházíme zapadlýma uličkama skoroslamů, pak stačí projit krátkou spojovačkou a ocitneme se pod moderními výškovými budovami plnými obchodních center, mekáče, pizza hutu a podobně. Kontrast, který nabízí Jakarta je zkrátka ohromující.  Měníme prachy, stáváme se milionáři a pomalu se rozkoukáváme...

Sedáme do živého a i na asijské (natož české) poměry hodně punkového warungu (další den zjišťujeme, že přes den tu není pouliční restaurace, ale parkoviště J) a dáváme si zatím nejlepší jídlo za dobu naší cesty – smažená a výborně ochucená rýže smíchaná se zeleninou, kuřecím a pár dalšími věcmi. U nás by se tomu říkalo rizoto, ale rozdíl mezi tímto a tomu, čemu se u nás říká rizoto, je asi jako mezi tříkolkou a vodopádem.

Pak ještě pár pivek v baru, procházka po okolí a chystáme se spát – opravdu jen chystáme, protože jak následně zjišťujeme, v pokoji máme obrovské množství agresivních a útočných (no? Čeho? Jste napnutí? J) komárů! Tihle ale štípou tak, že se nám tvoří perfektní asi 5ti centimetrová kola a to naprosto všude. V kombinaci se 40ti stupni v pokoji a hodinovými modlitbami, které zní ve 4 ráno celým městem (to je však samo o sobě silný zážitek) máme o probdělou noc postaráno. Usínáme asi kolem 5.-6. ráno a v 9 budíček, čeká nás náročný den. 

Jak jsem už zmínil, Jakarta v sobě mísí neuvěřitelné kontrasty, které se někdy téměř prolínají. Málokde uvidíte slumy (teď mám na mysli ty opravdové) tak blízko apartním kavarnám a výškovým budovám. Tolik luxusu tak blízko chudobě…Vždyť i při stání v zácpě v taxi se mezi nahuštěnými auty motají snad 5ti-letá děcka, ťukají na okna a žebrají o peníze. Jinde se pouliční prodavači při každé červené na semaforu vrhnou mezi auta a snaží se Vám prodat nesmysl, který nepotřebujete.

Za jeden den poznáváme Jakartu z obou stran a po návštěvě slumů a starého přístavu jsme mrkli i do hypermoderního obchoďáku o rozloze pár fotbalových stadionů a čtyřech patrech. Taky jsme se perfektně najedli, nakoupili si, ale o tom už dnes víc psát ani nechci. 

Největší dojem zkrátka stále zanechávají ty radostné a přátelské tváře bezprostředních děcek, které žijí pod hranicí naprosté chudoby. Stále mi v uších zní jejich „helou mistér“, „fotou“ a „hau ar ju“ jakožto jediné anglické věty, které se kdy naučili a naučí. Místní obyvatelé ještě stále vzhlíží k bílým opicím jako k něčemu víc. Často uhnou pohledem nebo se tváří, jako by tam nebyli. Ale stačí je oslovit, pozdravit a okamžitě pookřejí a vykouzlí ten bezelstný usměv, který se dá ihned odlišit od slizkých úsměvů pouličních prodavačů, „helou mistér“! Tihle lidi nám tu nic neprodávají, nic moc kromě toho úsměvu vlastně totiž ani nemají…

Zítra ještě půl dne v Jakartě a šlapeme na zmizík J