"..a co třeba na Srí Lanku..?" - (Srí Lanka 2014)

"A co takhle příště na Srí Lanku...na jaře?" plácl jsem v dobrém rozmaru jěště  na Bali před Vánocema. Všichni se chytli a se smíchem jsme to odkejvali jakože jasně, to se to kecá z Indonésie. No pro jistotu jsem aspoň mrkl, kde ta Laňka teda je...Postupem času se o tom mluvilo jako o hotové věci, ve které nikdo nic nekonal. Že opravdu poletíme nám došlo, když jsme koupili letenky asi 12 dní před cestou. Kde Srí Lanka je už jsem teda věděl, co tam budeme dělat se začalo plánovat asi den před cestou...Klasika v téhle sestavě :-)

Tentokrát to nebyla jen předtucha, tentokrát jsem prostě a jistě věděl, že s náma to letadlo flákne...nebo se ztratí, jak je to teď modernější. K mému překapení proběhla trasa Vídeň-Berlín-Abu Dhabí-Colombo neskutečně hladce a v péči společnosti Etihad jsme si nemohli na nic stěžovat. Rozdíly mezi Aerolinkama jsou různé, ale po minulé cestě s Aeroflotem bych vypíchl jeden hlavní - v Etihadu se můžete dle libosti přichcat pivkem nebo whisky, což u mě přispívá k zenové vyrovnanosti se svým osudem na palubě letadla. A líp se pak spí a líp to tím pádem uteče :-)

Přílet do Abú byl v 6 ráno místního času a měli jsme 8 hodin do dalšího letu. Díky skvělým tipům na rychlookruh (díky Petře ;-) jsme se rozhodli vydat se taxíkem (ty jsou tu snad levnější než v Asii, cca 1,6 dirhamu na kilometr plus asi 25 nástupka v případě cesty z letiště) do města. Naše trasa vedla přímo na pobřeží k Emirates Palace, což je něco co chceš vidět a kde asi nikdy nebudeš spát - obří hotel o 302 pokojích s cenou kolem 12tisic dolarů za noc demonstruje, že tady není nic problém. Bohužel, socka turistické otvírací hodiny jsou až od 10ti hodin ráno a je potřeba mít dlouhé nohavice a holky něco přes ramena.

 Mínus, ale neva..tady jde o to nasát atmosféru Abú, k čemuž se stačí od hotelu otočit a sledovat vymakané výškové budovy uprostřed pouště a flotily aut, který nemaj pod 8 válců ani když s nimi jezdíte jen pro děcka do školy nebo do Lídlu na slevy. Pěšky se vydáváme směrem ke Corniche road, kocháme se vším a usedáme na pláž..i ta voda je tady v poušti nějaká modřejší ;-) Přes zátoku vidíme Heritage Village - místo, kde můžete vidět jak by Abú vypadalo i dnes, kdyby nenašli na dvorku ropu.

 Bohužel únava z celodenní a celonoční cesty na sebe nenechá dlouho čekat, takže zbití sedáme do taxíku a směrem zpět na letiště se zastavujeme u Grand Mosque...Pohled je to neskutečný. Obří, úžasná, vymakaná katedrála middle of nowhere a opět další důkaz, že s vírou a prachama z ropy jde koupit vše...kromě toho vkusu a soudnosti :-))

A teď šup na letiště a směr Colombo - naše cílová destinace...

Do Colomba, respektive do Negomba, kde je intl. letiště dorážíme docela odpočatí a funkční, naše zavazadla taky, takže hledáme akci. Je to značně cítit z nálady náš všech, že narychlo hledáme asijsko-indické vzrůšo a wow efekt "tohle by se ti u nás nestalo" - odmítáme tedy taxíky, i když cena není nikterak přemrštěná, a vydáváme se s místními za brány letiště hledat autobus. Nakonec bereme tuktuk a po rozcvičce ve smlouvání sedáme všichni čtyři do jednoho vozítka a nadzvukovou rychlostí se řítíme s vymetením každé díry do Negomba do "very cheap good place hotel mister". Very cheap to je v porovnání s Emirates Palace, ale určitě to není co jsme hledali. Navíc výhled z pokoje přímo do psí řitě. I přes dopadající únavu a nápor nočního horka rázně odmítáme a po pár desítkách metrů dál nás voláním odchytává další místní. Sice bychom chtěli, ale volání "1500 for room" se nedá odolat. Zvlášť když z toho po chvíli děláme 1000 rupek (cca 150kč za pokoj pro dva). Je to teda díra, ale vlastně je to to co dnes hledáme. Pláž asi 100 metrů a nikde ani noha. Ubytování typu home stay u místňáka v domku...

Zajimavé zjištění je, že Hektor, tak se jmenuje náš domácí, celá jeho rodina a vlastně všichni včetně taxikářů na letišti nebo tuktukářů (!!!) jsou tak nějak přijemnější, víc v pohodě a míň zákeřní než co jsme zažili v Indonésii. A to je fajn :-) 

Ráno se zvedáme z postele dost pozdě, až okolo pul 11 a Hektor nám připravuje ryze místní snídani, kterou navařil v pouliční kuchyni jeho hrncárny. Je to děs (hlavně to kde a jak myje nádobí), je to něco za co by ti na infekčním utrhli ruce...a je to něco, co chceš :-) Jídlo je výborný a vyzkoušíme tak aspoň hodně druhů místních pochutin. Nevíme co to je, trochu to pálí a fakt to dobře chutná.

Po snídani jdeme mrknout na pláž, která je liduprázdná, hle písek a támhle zas palma, tady 30 prodavačů čehokoli - a poprvé nám tak nějak dochází, že jsme zas na druhé straně ztebekoule a že cesta teprve začíná :-)

Cestou z pláže nás odchytávájí tuktukáři s nabídkou výletů a se složkou plnou vybledlých fotek s ničím hezkým. Hrdinně a s nadhledem se je chystáme odmítnout, ale kluci jsou fakt v pohodě a příjemní a když nám řeknou cenu za okružní jizdu po Negombu (které jsme stejně chtěli projet a neveděli jsme zatím jak a na čem), tuhnou nám úsměvy!

Vyjednávání má přece probíhat tak, že oni nabídnou šílenou cenu, my zas výrazně podstřelíme. Pak se potkáme s cenou někde uprostřed, všichni se tváříme nasraně a všíchni jsme nakonec spokojení, ne? Tak co s tím, když cena na osobu je značně míň, než by nás napadlo smlouvat? No, aspoň ze slušnosti smlouváme dolar na osobu dolů, ať dodržímě místní dobré zvyky a vyrážíme tuktukama na okružní jízdu. Katolický kostel (velká nuda, v podstatě něco co máme u nás na každém rohu a o dost vymakanější - to protože ježíš miluje evropu víc ;-), rybí trhy, návštěva místního trhu (pořád nemáme plavky a žabky :-) budhochrámy a nakonec zahrada, kde pěstují a vyrábí všechno možný.

Za ty prachy nic extra okruh, ale pravda je, že v Negombu toho ani moc k vidění není. Nenásilný start, kde čerpáme síly po příletu a začínáme plánovat kam a jak dál...